Rozhodl jsem se přihlásit na Policejní akademii, protože se mi tato škola zdála pro pracovníka přestupkového oddělení vhodná. Věděl jsem, že přijímací zkoušky jsou těžké. Kromě cizího jazyka, jsem musel mít i značné všeobecné znalosti. Za cizí jazyk jsem si zvolil angličtinu, ačkoliv maturitu mám z němčiny. Jenže, za ta léta nepoužívání jsem ji už zcela zapomněl, takže jsem si raději zvolil jazyk, ze kterého budu mít větší užitek. Všeobecné znalosti se skládaly zejména z literatury, dějepisu, filosofie, sociologie, ekonomie, zeměpisu, biologie, astronomie, politologie a práva.
Při příjímacích testech jsem si spíše připadal jako u zaškrtávání sportky, protože při tak velkém záběru témat jsem nebyl schopný se na vše dostatečně připravit. Už vůbec jsem neměl důvěru k jazykové části, protože angličtinu jsem se učil jen rok a cítil jsem, že ještě nejsem dostatečně připraven.
Přesto mi po několika týdnech přišlo oznámení o přijetí na Policejní akademii (byl jsem 20 z 306, brali jen 25). Nedokázal jsem tomu stále uvěřit a stále jsem očekával, kdy mě informují, že došlo k omylu ve výpočtu. Asi o týden později skutečně přišel dopis, že došlo k chybě. Naštěstí to byla pouze úřednická chyba, neboť v předchozím dopise mi bylo oznámeno, že jsem byl přijat ke studiu na školní rok 2007/2008, místo 2008/2009.
Při zápisu na PA jsem dále zjistil, že jsem se zapsal do chybné kolonky. Nemůžu však za to, že mají zcela nepřehledné přihlášky, ve kterých byl výběr „policista, hasič, voják, pracovník úřadu“ a „civilista“. Logicky jsem vybral pracovníka úřadu a až při zápisu mi bylo sděleno, že tím byl myšleno zcela něco jiného. Nebylo mi však vysvětleno, co. Stačilo však jen dovyplnit jedno Čestné prohlášení a bylo po problémech.
Skutečné potíže nastaly až o týden později při přihlašování předmětů v kreditním systému. Bylo nám předem řečeno, že jim server vždy spadne, takže mě ani nepřekvapilo, když se tak skutečně stalo. Překvapivé však bylo, že jsem nebyl schopný se zalogovat ani během dvou hodin. Neměl jsem čas sedět celý den u počítače a jen refreshovat, což se mi stalo osudným. Když se mi konečně podařilo přihlásit na stránky, zjistil jsem, že je vybráno již 100% předmětů. V nabídce nebylo jediné volné místo. Dost mě to rozčílilo, ale pamatoval jsem na slova jednoho z kantorů, že někteří studenti si berou více předmětů a poté si je postupně odhlašují. Seděl jsem tedy u svého počítače a neustále mačkal tlačítko F5.
Druhý den se na mě usmálo štěstí a k povinným předmětům (Teorie práva a státověda, Sociologie a politologie, Profesní etika, Angličtina) jsem přidal Úvod do filosofie, Základy ekonomie, Policejní pyrotechniku a Evropské právo. Po ekonomii jsem vůbec netoužil, ale bylo to lepší než nic. Později jsem se dozvěděl, že někteří studenti nezískali žádný povině volitelný předmět a budou to muset dohonit až v druhém semestru. Vzhledem k tomu, že musíme mít na konci roku minimálně 60 kreditů a za první semestr dělají povinné předměty pouhých 13 kreditů, vůbec jim nezávidím.
V pondělí 29. září jsem byl poprvé ve škole. O vyučování se toho moc říct nedá. Jako studentům kombinovaného studia nám pouze řekli, co chtějí, abychom se naučili a kterou literaturu nám doporučují. Informace o škole jsme si však museli zjistit sami. Takže jsme se jen dohadovali, zda v našem rozvrhu „A“ znamená aula nebo budova A, kde a kdy si máme vyzvednout studentské průkazy, jak se zaregistrovat v knihovně, kde ji najít apod.
Vyvrcholením bylo, když nám kantorka na angličtinu oznámila, že již za měsíc budeme z jejího předmětu dělat zápočet, čímž rozhodla o celkové náplni mého programu na nejbližších pár týdnů. Doufám, že tento první zápočet nebude i mým posledním.
Po návratu do práce se na mě sesul nával práce, navíc jsem obdržel i práci navíc, kterou jsem do té doby nedělal a uzavřel s tajemníkem kolektivní smlouvu, ve které se píše, že když nezvládnu vystudovat, zaplatím to z vlastní kapsy, což může činit maximálně 90 tisíc korun. Osobně však nechci, aby ta částka vyrostla tak vysoko, takže si většinu toho času raději napracuji ve svém volnu.
Do nedávné doby jsem se domníval, že na absolventy kombinovaného studia bývají školy mírnější a státní zaměstnavatelé vycházejí zájemcům o studium vstříc, ale mýlil jsem se. Na druhou stranu jsem na tom ještě celkem dobře. Jedna má spolužačka pracuje na Ministerstvu vnitra, kde sice dostala povolení ke studiu, ale bude si muset brát dovolenou nebo neplacené volno.
Sice tedy nemám ke studiu zcela ideální podmínky, ale můžu se utěšovat zjištěním, že někteří mí kolegové jsou na tom hůře.