Má babička toho za svůj dlouhý život hodně prožila, ale nikdy nemluvila o těch nejbolestivějších částech svého života. Někdy má však dny, kdy je sdílnější a to se mi stalo teď, krátce před Vánoci, když jsem ji byl navštívit. Protože se domnívám, že by její vyprávění mohlo zajímat nejen jejího vnuka, rozhodl jsem se za ni tyto krátké příhody sepsat. Vzpomínky nejsou zcela přesné, protože babička si je už nepamatuje tak dobře a ani já si nepamatuji všechny detaily jejího vyprávění. Přišlo by mi hloupé sedět u ní doma a dělat si poznámky do notýsku. Proto se předem omlouvám, že její vzpomínky nebudou tak podrobné a přesné, jak byste si (včetně mě) přáli. Její zážitky seřadím chronologicky. Vy sami si vyberte, které části příběhu vás zajímají. Pro mě jsou důležité všechny.
Reportáže a zápisky z akcí, koncertů, výstav, conů, atd…
Letos na Parconu jsme pro velký úspěch opět uspořádali Strip contest (“Ale můžete se i svlíknout!”). Soutěž o nejlepší krátký komiks se nesla v duchu třicátého výročí Československého fandomu, které letos slavíme (i když zlé jazyky tvrdí, že to tak vůbec není), a tak jsme za téma zvolili příznačné “100 let Fandomu”. Účast sice nebyla tak vysoká jako loni, ale uznejte sami, na kvalitě děl se to neprojevilo.
Začátkem dubna jsme se s Harvem opět vypravili na Poradu Československého fandomu, která se konala 4. 4. v Březové nad Svitavou. V následujícím textu najdete nejen fakta, ale i nepodložené spekulace a sprosté pomluvy. Je na vás, abyste si z něj vzali, co se vám líbí.
Tags: Březová nad Svitavou, dinosauři, Fandom, hádka, parcon, porada
Aneb jak vypadá kulturní šok malé nevinné Tilio, která se konečně dostala mezi pořádné a zvrhlé fany (SciFaCon se nepočítá). Také se důvěrně seznámila s jistou oranžovou lahví, zastrašila několik desítek lidí tabulí plnou rovnic a zahrála si Temného hustopána s plnovousem.
“Ty jo, lidi, byla jsem na conu!! Pani! A uplne strasne se mi to libilo! Ale fakt.
Nejvic me dostalo, vejdu dovnitr a prvni, co uvidim, Dart Vejdr se suitou takovejch tech bilejch plastovejch typku dustojne kraci po chodbe! Pani, malem mi vypadly oci z dulku. (Pak jsem nektere ty bile potkala bez helmy v baru, jak si davaji parek… Trochu nedustojne jejich postaveni?:)
Taky jsem videla opravdicke trekkisty, normalne, meli takovy ty pyzama, co v nich chodi Picard!
Proste narez. Ne, nic nerikejte, ja vim, ze je to normalni.”
V pražských multikinech probíhá akce “Lístek za 50″. I rozhodli jsme se s milým, že toho využijeme k relaxaci mezi učením a prací. Nutno říct, že multikina vědí, proč tuto akci zavedli zrovna na tento týden – nic zajímavého nedávají. Read the rest of this entry »
Tags: Den, film, kdy se zastavila Země, recenze
24. října se v Praze konal první Google Developer Day pořádaný českou pobočkou Googlu. Ve světě mají podobná setkání již tradici a tak bylo velmi příjemným překvapením, že se tato akce uskuteční poprvé i u nás. Read the rest of this entry »
Tags: developer day, google, konference
Festival fantazie speciál (http://festivalfantazie.cz/special/) je setkání příznivců sci-fi, fantasy a dalších podobných žánrů, který se koná každý rok na konci října v Chotěboři. Tentokrát probíhal 24. – 28. října 2008, od pátku do úterý, a měl být posledním speciálem. I já jsem se nakonec rozhodl akce zúčastnit, i když jsem na conu mohl strávit jen víkend.
Tags: alkohol, con, Festival Fantazie, karaoke, Sci-fi a Fantasy
Kačence, která pilně pracovala na baru, jsme museli kreslící potřeby donést. Nakonec nás i ona odměnila svým výtvorem.
V neděli 19. října jsme se zúčastnili zajímavé hry s názvem Poznejte Prahu I. Organizátoři Flad a Péťa nám ve Františkánské zahradě vysvětlili pravidla a vypustili nás do herního území. To se rozkládalo mezi Vltavou, ulicemi Revoluční, Na Příkopě a Národní – čili v podstatě Praha 1, což činilo název hry dvojznačným.
Naším úkolem bylo objevit zapadlé pražské uličky a zodpovědět ke každé doplňující otázku. Některé byly lehké a jednu otázku jsem dokonce věděla, aniž bych se na dotyčné místo zašla podívat (Kolik zvířat a která jsou na kašně před rektorátem UK na Ovocném trhu?). Nicméně o přibližně dvou třetinách uliček jsem v životě neslyšela, natožpak abych věděla, kde jsou. Naše soutěžní dvojice – já a Harv – se nejprve rozdělila, já jsem obíhala místa, která jsem znala, a Harv měl za úkol najít stacionární mapu – ale jinou než MHD, na které bylo s odpuštěním prd vidět. (“Pohyblivé” mapy – například na turistech – jsme nesměli používat.) Jeho úkol se nezdařil, což byl zásadní zádrhel, díky kterému, jak věřím, nám uniklo vítězství.
Chodit náhodně ulicemi se totiž neukázalo jako dobrý nápad, když jsem posléze zjistila, že Hlavsovou ulicí jsem ten den prošla už třikrát a nevšimla jsem si toho a že ulice Průchodní není vůbec označená. Občas jsem sice potkávala soupeře, ale nikdo z nich neměl zájem směňovat informace. Po úmorném a ovoce nepřinášejícím putování starou Prahou, kdy jsme náhodou objevili pouze Stříbrnou ulici, se mi podařilo z mapky na stanici tramvaje (která zobrazovala jakousi výluku) vyčíst tři další ulice, všechny v židovské čtvrti. Ty jsme bez větších obtíží objevili a ještě jsem vynadala Harvovi, že neví, kde má ČVUT ústav jaderné fyziky (což byla jedna z otázek).
Jenže nám ještě pořád zbývalo asi pět ulic, takže jsme se znovu vydali hledat mapu. To, že v celém centru Prahy nenajdete jedinou stacionární mapu, o naší matičce tedy cosi vypovídá. (I když se ukázalo, že jedna mapa stála u půjčovny kol na Staroměstském náměstí. Ale i tak.) Měli jsme štěstí a potkali jsme auto Policie ČR, které parkovalo na Staromáku a na kterém byla přilepená mapa. Vyhodnotili jsme ji jako stacionární, protože nám nezbývala jiná možnost. Po asi čtvrt hodině hledání ulic s prstem na mapě a několika rozhovorech s turisty, kteří potřebovali poradit (prý jestli tam nechci ve volném čase stát místo nich, ptal se mě jeden mladý policista, který měl s angličtinou o dost větší problémy), jsme se vydali najít zbývající ulice a zpátky do Františkánské zahrady k cíli.
Dvě družstva (Viktor a pan Bárta s Blankou) už byla na místě a naše nálada dost poklesla. Nicméně druzí jmenovaní měli ve svých odpovědích chyby, které se penalizovaly přičtením třiceti minut k času (ulice Průchodní prý podle pana Bárty neexistuje), a naše byly všechny správně, takže jsme se umístili alespoň na druhém místě. Po nás přišlo ještě družstvo lepých matfyzaček, které mělo také všechno dobře, ale horší čas.
Obrali jsme Viktora o trochu vítězné čokolády, odpočinuli si a na bolavých nožičkách vyrazili domů. Mám pocit, že teď už se na staré Praze ztratit nemůžu – a hlavně už mě nepřekvapí žádná prdelózní ulička, protože organizátoři vybrali ty nejšťavnatější. Ale nožičky mě bolí doteď.
