Ač tomu zpočátku máloco nasvědčovalo, letošní Parcon v Chotěboři se opravdu povedl. Sice to nejdřív vypadalo, že se proti němu všichni čerti spikli, na první pohled negativní vlivy měly ale nakonec pozitivní výsledky.
Reportáže a zápisky z akcí, koncertů, výstav, conů, atd…
Jako zkušená návštěvnice conů všech druhů, která na tyto akce jezdí nejen za přednáškami, ale hlavně za zábavou poněkud interaktivnějšího charakteru musím říct, že letošní FF se neslo ve znamení návratu staré slávy a conové atmosféry. Read the rest of this entry »
Tags: drogy, Festival Fantazie, FF 2011, rokenroll, sex
Občas se mne lidé ptají, co je to ten Československý Fandom. A já se jim to snažím vysvětlit, jak nejlépe mohu. Atmosféra i události na jarní Poradě Československého Fandomu mne přiměly zřejmě definitivně přehodnotit mé dosavadní názory. Následující fiktivní rozhovor dítěte s matkou by měl názorně ukázat, co si může (ale nemusí) mladý fan/klub pod pojmem ČSF představit.
Tags: Fandom
Včera jsem konečně viděla film, který před třemi dny získal Zlatý glóbus za nejlepší film roku 2010, plus další tři za režii, scénář a hudbu. Udělal na mě dojem, nicméně ne až takový, jak jsem vzhledem k ódy pějícím recenzím očekávala. Read the rest of this entry »
Tags: dojmy, film, recenze, social network
Každé dva roky se v Británii, domovské zemi Terryho Pratchetta, koná Discworld Convention, celosvětové setkání příznivců Pratchettova nejoblíbenějšího a nejrozsáhlejšího díla – Zeměplochy. Letošního conu se zúčastnila také česko-slovenská fanouškovská výprava složená převážně ze členů a přátel SFK Islington a Klubu Terryho Pratchetta. Read the rest of this entry »
Tags: con, discworld convention, Pratchett, Zeměplocha
Toto je poslední část pamětí mé babičky. Vzpomínek, které nejvíce bolí, protože se týkají osudů jejího manžela, syna a vnuka.
Nastalo komunistické období. Padla železná opona a my uvízli na té nesprávné straně. Ti, co nedokázali být zticha a držet tiše krok s komunistickými poklonky, skončili v dolech, továrnách a jiných povoláních, nevhodných pro jejich schopnosti. Měli na víc než být řadovými dělníky, ale politika jim svazovala ruce i nohy a odmítala je pustit na vyšší společenské příčky.
Ani po válce to neměli lidé jednoduché. Válka sice skončila, ale k moci se začali drát komunisté a kdo s nimi nesouhlasil, byl jejich nepřítel. Moje babička byla jednou z těch, co nesouhlasili.
Paměti mé babičky pokračují útěkem z karantény v Terezíně, kde strávila dva týdny.
V Terezíně jsem krátce po příjezdu narazila na italského vězně, který ležel uprostřed dvora. Vypadal dost zbědovaně a byl plný vší. Všichni ho obcházeli, nikdo mu nechtěl pomoci, protože se každý bál nákazy. Vzala jsem ho do náruče a odnesla dovnitř budovy, kde jsem ho odvšivila a ošetřila. Byla jsem však pokousána od vší, které na mě přenesly skvrnitý tyfus. Věděla jsem, že musím opustit Terezín.
Pokračování pamětí mé babičky pokračuje zážitky z koncentračního tábora Terezín.
Jako studentka zdravotní školy jsem již měla nějaké zkušenosti, protože jsem pracovala v nemocnici na Karlově náměstí. 4. května 1945 jsem se s dalšími dobrovolníky, doktory i sestrami, vydala autobusem do Terezína.