Už je tady! To je on! Pomlouvačný Islington
You are currently browsing Hadati’s articles.
Gru je padouch, který to touží dotáhnout na největšího padoucha v celých lidských dějinách. Prvenství mu však vyfoukne nový padouch Vector, který ukradne jednu z egyptských pyramid. Aby ho překonal, rozhodne se ukrást Měsíc. Aby však uspěl, musí provést zákeřnou lest, ke které potřebuje tři malé dívenky žijících v domě pro opuštěná děvčata. Rozhodne se je proto na nezbytně nutnou dobu adoptovat. Nakonec však zjistí, že je daleko jednodušší si je pořídit než se jich pak zbavit.
Soren je mladá sova, která sní o tom, že se jednoho dne stane součástí legendy O strážcích Ga’Hoolu, kterou má tolik v oblibě. Neopatrností se se svým bratrem ocitne ve spárech sov, které zotročují každou sovu, která se nechce připojit k jejich armádě. Pln ideálů se odmítne k jejich armádě připojit. Rozhodne se uniknout ze zajetí a vyhledat strážce Ga’Hoolu, aby osvobodili všechny zajaté sovy. Jeho bratr Kludd si naopak vybere druhou možnost a připojí se k armádě.
Na film Počátek jsem byl velmi zvědavý. Ze všech stran se na něj hrnula chvála a mnozí jej přirovnávali k Matrixu, který se stal kultovní záležitostí. Proto jsme se na něj s Kačkou vydali, abychom zjistili, zda si svou chválu oprávněně zaslouží.
Dom Cobb je zloděj, který využívá snů ke krádežím tajemství ukrytých v myslích obětí. Nakonec však přijme práci, o které většina tvrdí, že je nemožná – místo myšlenku ukrást má myšlenku vytvořit a změnit tak tím i osobnost oběti.
Stejně jako ve filmu Matrix se větší část filmu odvíjí v mysli lidí. Tento svět však není vytvořen uměle jako virtuální počítačová realita, ale je vystavěn ve vědomí spáče, který je architektem vlastního snu. Vytvořený svět pak může sdílet s dalšími spáči.
Následující článek je pouze mým soukromým názorem. Není názorem žádného občanského sdružení ani conu, který zastupuji, žádného spolku ani skupiny osob. Nebyl jsem přemlouván něco takového napsat a s nikým jsem se o tom předem neradil.
V posledních několika měsících jsem se dostal do víru událostí, kterým bych se raději vyhnul, protože jsem nikdy neměl rád zbytečné konflikty a vždy jsem za ně považoval hádky mezi lidmi ve fandomu. Už nějakou dobu potkávám své přátele a další lidi z fandomu, kteří se mě ptají na můj názor o nemorálním chování organizátorů, které se v poslední době děje. Některé z nich zajímalo, jak se k tomu stavím a co s tím hodlám udělat.
Toto je poslední část pamětí mé babičky. Vzpomínek, které nejvíce bolí, protože se týkají osudů jejího manžela, syna a vnuka.
Nastalo komunistické období. Padla železná opona a my uvízli na té nesprávné straně. Ti, co nedokázali být zticha a držet tiše krok s komunistickými poklonky, skončili v dolech, továrnách a jiných povoláních, nevhodných pro jejich schopnosti. Měli na víc než být řadovými dělníky, ale politika jim svazovala ruce i nohy a odmítala je pustit na vyšší společenské příčky.
Ani po válce to neměli lidé jednoduché. Válka sice skončila, ale k moci se začali drát komunisté a kdo s nimi nesouhlasil, byl jejich nepřítel. Moje babička byla jednou z těch, co nesouhlasili.
Paměti mé babičky pokračují útěkem z karantény v Terezíně, kde strávila dva týdny.
V Terezíně jsem krátce po příjezdu narazila na italského vězně, který ležel uprostřed dvora. Vypadal dost zbědovaně a byl plný vší. Všichni ho obcházeli, nikdo mu nechtěl pomoci, protože se každý bál nákazy. Vzala jsem ho do náruče a odnesla dovnitř budovy, kde jsem ho odvšivila a ošetřila. Byla jsem však pokousána od vší, které na mě přenesly skvrnitý tyfus. Věděla jsem, že musím opustit Terezín.
Pokračování pamětí mé babičky pokračuje zážitky z koncentračního tábora Terezín.
Jako studentka zdravotní školy jsem již měla nějaké zkušenosti, protože jsem pracovala v nemocnici na Karlově náměstí. 4. května 1945 jsem se s dalšími dobrovolníky, doktory i sestrami, vydala autobusem do Terezína.
Má babička toho za svůj dlouhý život hodně prožila, ale nikdy nemluvila o těch nejbolestivějších částech svého života. Někdy má však dny, kdy je sdílnější a to se mi stalo teď, krátce před Vánoci, když jsem ji byl navštívit. Protože se domnívám, že by její vyprávění mohlo zajímat nejen jejího vnuka, rozhodl jsem se za ni tyto krátké příhody sepsat. Vzpomínky nejsou zcela přesné, protože babička si je už nepamatuje tak dobře a ani já si nepamatuji všechny detaily jejího vyprávění. Přišlo by mi hloupé sedět u ní doma a dělat si poznámky do notýsku. Proto se předem omlouvám, že její vzpomínky nebudou tak podrobné a přesné, jak byste si (včetně mě) přáli. Její zážitky seřadím chronologicky. Vy sami si vyberte, které části příběhu vás zajímají. Pro mě jsou důležité všechny.