Počátkem léta jsem se svými přáteli vycestovala do Skotska. Ještě před samotnou cestou do země bodláků a ovcí jsem se rozhodla, že se seznámím jak se skotskou whisky, tak se skotskou literaturou. To první šlo o poznání lépe než to druhé.

Jelikož jsem osoba otevřené mysli, nechala jsem si to správné čtení doporučit. V průvodci Skotskem od Lonely Planet jsem našla seznam TOP 10 ze skotské literatury všech žánrů (spolu se seznamem TOP 10 palíren, TOP 10 kopců, TOP 10 hradů a TOP 10 druhů haggisu).

Po velkém očekávání se dostavilo velké zklamání. Zdaleka ne všechno je špatné, ale je tohle vážně to nejlepší, co můžou Skoti nabídnout? Nic lepšího už tam nemají? Vážně ne?

 

Neil M. Gunn: Ranní příliv

Morning Tide (1930)

Český překlad Míla Kolář (1947)

Román, který téměř zcela postrádá děj, zato se však, povětšinou marně, pokouší o malebný sloh a neotřelou stylistiku. Nevím, jestli je to chyba autora nebo překladatele, ale nefunguje to. Je to zkrátka nuda k uzoufání. Kniha má ilustrovat všední život skotské rybářské vesničky – všední bohužel znamená, že se tam za celou dobu nestane vůbec nic zajímavého. Ovšem všichni mají neustále ohromně poetické myšlenky, jsou náležitě romanticky zadumaní a vnitřně rozervaní. Trochu to připomíná moderní divadlo. Číst doporučuji, pouze pokud máte nadbytek volného času, případně jako náhražku za rohypnol.

Hodnocení: 1/5

 

Walter Scott: Lady of the Lake

(1810)

Vcelku povedená záležitost, na to, že je to ve verších (v poezii si příliš nelibuju). Samotná dáma z jezera v příběhu moc prostoru nedostane, je tam hlavně proto, aby měli o koho zápolit tři hlavní hrdinové: Roderick Dhu, James Fitz-James a Malcolm Graeme, které jsem si po celou dobu čtení úspěšně pletla. Hlavní dějovou zápletkou je pak boj mezi Skoty z vysočiny (Highlanders) a Skoty z nížin (Lowlanders). Scéna, ve které Roderick svolává věrné horaly k boji, ti zanechají všeho a chvátají do bitvy, patří dle mého názoru k nejsilnějším a nejlépe napsaným pasážím. Zbytek trochu připomíná středověké legendy: spousta hrdinského žvanění, neméně hrdinských soubojů a nefalšované romantické lásky.

Scottovo dílo prý způsobilo masový příliv turistů do oblasti Trossachs, kde se příběh odehrává. My tam byli. Celé dva dny lilo, kopce nebyly přes mraky ani vidět a byla příšerná zima. Těžko si představit, že v takovém počasí po jezeře pluje na lodičce křehká dáma a vítá zbloudilého rytíře – i když pokud by ho vítala horkým grogem, určitě bychom si i my dali říct.

Hodnocení: 3/5

 

Robert L. Stevenson: Únos & Katriona

Kidnapped & Catriona (1886, 1893)

Český překlad Jarmila Fastrová (1985)

Od Stevensona jsem čekala dobrodružnou literaturu a té se mi zčásti také dostalo. Není to sice žádná superakční počtená, Ostrov pokladů je dle mého názoru výrazně zábavnější, ale jako oddychové čtivo to funguje, zejména díky perfektně vykresleným hlavním postavám. Obsahuje navíc hodně pobíhání po horách, skrývání se před nepřáteli, úniků na poslední chvíli, dokonce i plavbu po moři a ztroskotání. Kniha kromě toho nabízí i (lehce zaujatý) pohled na soudobou politickou situaci ve Skotsku, vyobrazuje nejen samotný boj mezi Jakobity a Whigy, pronásledování horalů a jejich odboj, ale i některé skutečné události a postavy.

Druhý díl dvojrománu se odehrává převážně v Edinburghu, hlavními tématy se stávají politika a romantika, a čtenář se nevratně propadá do otupující nudy. Ze scény odchází i sympaťák Alan, a tak zbývá sám hlavní hrdina, náctiletý chlapec, který se pln iluzí snaží prosadit svou u edinburských pohlavárů a následně se dostane do nerealistické milostné zápletky s dcerou odbojného horala. První část stojí za přečtení, zbytek radši zahodit.

Hodnocení 3/5 (bod za pojídání syrové ovesné kaše)

 

Orkneyinga Saga

(cca 1230)

Tuhle knížku neinzerovali v Lonely Planet, ale koupila jsem si ji na přívozu z “pevniny” na Orkneje. Jedná se o dílo neznámého islandského autora z třináctého století, zobrazující historii orknejských hrabat. Jak bylo tenkrát dobrým zvykem, historická fakta a skutečné postavy jsou propleteny v obřím gordickém uzlu s pověstmi a legendami, a tak vzniká neopakovatelně půvabný mišmaš. Vzhledem k tomu, že se jedná o ságu popisného charakteru, nedosahuje jako celek zábavnosti Eddy či jiného profláklejšího raně středověkého díla. Nicméně i tak je to poměrně čtivé a protkané historkami ze života vládců (že by středověká obdoba Blesku?). Moje oblíbená pasáž je ta, kdy Einar přijde za svým otcem, hrabětem Rognvaldem, a řekne mu: „Když mi dáš vládu nad ostrovy, odvděčím se ti, jak nejlépe umím: už mě do konce svého života neuvidíš.“ A Rognvald na to řekl: „To je fér nabídka, synu, máš ji mít.“

Hodnocení: 4/5

 

P.S.

K dovršení všeho jsem se pokoušela číst ještě Dějiny Skotska od J. Wormaldové. Nečtěte to. Nudněji podanou historii jsem zažila snad už jen při hodinách dějepisu na gymplu.