Média si vzpomněla. Televize, noviny, internet. Ze všech stran jsme byli zásobováni informacemi, jak nás povodně v roce 2002 zasáhly. I já jsem vzpomínala. Na Most Legií, z něhož vůbec nebyly vidět pilíře. Na vlez do metra na Smíchovském nádraží, který vypadal jako bazén. Na vlaky, z Prahy odjíždějící přeplněné, a vracející se prázdné, jako by snad prázdniny právě nekončily, ale začínaly. A uvědomila jsem si, že kromě lepších povodňových bariér a hezčího Karlína mi povodně přinesly ještě něco, za co jsem strašně vděčná. Kamarády. Bylo to tenkrát v diskusním fóru na Lopuchu (nebo Lapiduchu?), kde vznikla myšlenka na pomoc Divadlu v Dlouhé, kteréžto coby zakopané osm metrů pod zem tak trochu plavalo na vodě. Sraz v devět ráno tam navrhovala nějaká Darkulka, neboli paní Šustrová. Dnes je asi každému jasné, že v devět jsem tam byla akorát já, ale tenkrát mě to trochu rozlítostnilo.

Po chvíli se však přidala Ellie z Děčína (bože, kde to je?), která zřejmě sdělila Misery z Úštěka (humpf!), že máchat si ruce v Savu je super. Paní Šustrová nakonec též dorazila, aby se připojila k očistnému procesu. A ještě Zuzanka, samozřejmě.

No a protože po práci musí člověk někam jít všechno to Savo spláchnout, napadl mne Krakatit jako místo, kde je to za příznivý peníz možné. Krakatit jsem sice v té době už znala, ale víceméně nikdo tam neznal mě a já se tam sama styděla. Teď jsem si ale hrdě přivedla partu vlastních dívek a začaly jsme roztáčet prachy za čokoládu, kterou tam tehdá měli výbornou, a začaly jsme se smát.

Ačkoliv mě dodneška naplňuje úžasem skutečnost, že někdo dobrovolně vážil skoro každý čtvrtek cestu z Ústí a ze Štětí až do Prahy kvůli posezení se (samozřejmě nejen!) mnou, jsem moc ráda. K naší partičce začalo přibývat víc a víc lidí, z nichž někteří vydrželi dodnes, jiní odpadli. Vzniklo díky tomu mnoho projektů (Kytlice, planeta Nymfomanek, Islington…), díky nimž jsme se výborně pobavili.

Možná to někdo cítí jinak a možná už si sled věcí nepamatuju přesně tak, jak se ve skutečnosti stal, ale pro mne zůstanou povodně 2002 navždy impulsem, který dal dohromady výbornou partu kamarádů, s nimiž je dodneška (ale jen občas, když zrovna mají chuť, nejsou nemocní, nemají školení, nemusí souložit, nejsou v cizí zemi, nerodí, nezapomenou se vyjádřit, nezapomenou na to, atd.) možné podnikat zábavné akce plné porozumění a vesmírné lásky.

Takže díky povodně, že jste přinesly (zde následuje neúplný výčet, pokud jsem na někoho zapomněla, je to kvůli mé chabé paměti, nikoliv z důvodu zpupnosti či nesnášenlivosti) Ellie, Misery, Draky, Maru, Hadatiho, Milese, Cellindru, Flada, JanoSe, Zirlanda, Yoyka a Julku, Fajla, Merlina, Harva, Péťu, Alexku, Kačku, dinosaury, KTP a další super lidi!