Pozor, obsahuje spoilery!

 

„Nedávno jsem viděl film o orchidejích, a ten byl lepší“ – Harv

Jako první bych chtěla případné rejpaly upozornit, že vetřelčí ságu „žeru“, ale za podařené považuji jen první dva filmy a existenci zbývajících s chutí ignoruji. Na Prométhea jsem se opravdu hodně, hodně těšila. Tvůrci filmu nás navíc navnadili velice podařenými „reklamními“ spoty, které očekávání ještě zvyšovaly. Nicméně, po zhlédnutí filmu se dostavilo to, co by Cimrman nazval „prvkem zklamání“. Bohužel, nemyslím si, že by se mi Prométheus líbil, ani kdybych předem neměla tak vysoké nároky. Ten film se zkrátka nepovedl.

Ale začněme aspoň nějakou chválou, abych jen nehaněla. Přes všechno nepodařené se musí nechat, že Ridley umí a Prométheus je vizuálně vážně moc pěkná podívaná, která zřejmě stojí za vidění i ve 3D verzi (jakkoli tyhle zbytečné rozměry v kině nemusím). I hudba je vydařená (občas mi dost silně připomínala Star Trek) a v některých místech nenásilně odkazuje na prvního Vetřelce, což mi připadá sympatické.

Vizuální stránce bych vytkla jedině trochu nadbytečnou nechutnost – místo tajemné hrozby z prvního Vetřelce, případně záplavy hmyzoidních válečníků z Cameronových Vetřelců, se Prométheus uchyluje ke zmutovaným hnusotám à la Vzkříšení. Je mi jasné, že ne všem divákům tohle vadí, ale já mám i u hororů radši pocit, že se bojím, a ne, že se mi chce zvracet. Jasně, bez určité dávky oslizlých potvor vyskakujících lidem z břicha by ani Vetřelec nebyl Vetřelcem, ale tady už těch mutantů, slizkých ohnus a chapadlovců lezoucích lidem do a z tělních otvorů bylo na můj vkus zbytečně příliš. To je ale jen celkem bezvýznamný detail.

Začátek filmu, kdy Prométheus letí vstříc vzdálené planetě, je asi nejpovedenější částí a trochu připomíná první dva Vetřelce. Záběry na androida Davida, který dva roky sám bloumá po spící lodi, kouká na filmy, učí se cizí jazyky a hraje basketbal sám se sebou, navozují onu známou děsivou atmosféru a patří rozhodně k  lepším okamžikům tohoto veledíla. Pak už to jde jen z kopce.

Kámen úrazu totiž přichází s dějem. Příběh postrádá logiku i soudržnost, je splácaný páté přes deváté, je nepřehledný a místy nudí (a to především v okamžicích, kdy se tam děje něco zásadního a divák by si měl tedy správně hrůzou ucvrnkávat do gatí). Každou chvíli se ve filmu stane něco zřejmě důležitého, ale ve valné části případů nemáme šanci zjistit, co to vlastně je, proč je to důležité, a jestli to bude mít nějaké následky. Přehršle různých příšerek vyskakují ze všech koutů, aniž by kdo tušil, kde se vlastně vzaly, hrdinové dělají věci, které postrádají smysl a popírají zdravý rozum, a celé je to tak trochu postavené na hlavu.

Autor dialogů by zasloužil, aby si ho nějaký ten vetřelec dal k obědu. Takovou snůšku banalit a pseudofilozofických keců jsem dlouho neslyšela. Občas někdo pronese moudro typu „Rozhodla jsem se věřit“ Nebo „Hledám život“, ale divákovi to moc neřekne ani o postavách samotných, ani o jejich motivaci. A už vůbec to nevypovídá o tom, proč se všichni chovají jako banda idiotů na skautském výletě.

Z přítomných postav je okouzlující android David, kterého jsme znali už z reklamních filmečků. A to i přesto, že jisté aspekty jeho chování zůstávají záhadou (vůbec nechápu, proč vlastně dělal to, co dělal). Celou dobu se tváří, že jako jediný ví „vo co go“, ale je tajemný jako hrad v Karpatech. Navíc má tajné příkazy od samotného pana Weylanda, ale ani od toho se kromě banálního konstatování, že nechce zemřít, vlastně nic zajímavého nedozvíme. I přes to je ale David zdaleka nejlepší postavou celého filmu. Je uhlazený, chladně uvažující a člověku z něj běhá mráz po zádech. Rozhodně je důstojným nástupcem pánů Ashe a Bishopa.

Kromě Davida dostane největší prostor vědátorka Elizabeth Shaw, která má být zřejmě něco jako nová Ripleyová. Bohužel se jí to moc nedaří. Místo Ripleyina logického uvažování a odhodlanosti má svoji „víru“ (v co, to přesně se nedozvíme, ale někde v tom figuruje Bůh) a místo zrzavého kocoura si s sebou veze kolegu-milence, jenž je tam očividně jen proto, aby si nechal nalít mimozemský sajrajt do pití, načež se stal hrdým otcem malého vetřelečka. Elizabeth Shaw je navíc taková frajerka, že si sama nechá vyříznout třiceticentimetrovou díru do břicha a půl hodiny nato už běhá a skáče jako čamrda. Pravda, čas od času udělá takový obličej, jako že jí to fakt bolí, ale tohle by bylo moc i na Kapitána Ameriku.

Poslední aspoň trochu výraznější postavou je zástupkyně Společnosti Meredith Vickers. Z předchozích filmů jsme zvyklí, že lidé ze Společnosti bývají pěkní bídáci, v případě Meredith ale nemůžeme říct ani nic dobrého, ani nic špatného. Ona tam prostě je, hraje si na ledovou královnu a tváří se drsně. Netušíme co je zač, proč tam je, ani co vlastně chce. Dialog s panem Weylandem napovídá, že se možná něco víc dozvíme z rozšířené verze, ale v tuto chvíli můžeme jen tápat.

Zbytek komparzu je tam jen tak do počtu. U většiny postav si ani nevšimnete, že tam byly, ani kam se pak poděly. Zejména divákovi, zvyklému na první filmy, to musí připadat hodně smutné. Po sympaticky nesourodé posádce z Nostroma a uřvané partě mariňáků ze Sulaca, kde divák znal téměř každého jménem a věděl, co je ten či onen zač, přichází komparz bezejmenných a bezpohlavních poručíků v červené uniformě.

To, že film zcela nenavazuje na předchozí díly vetřelčí ságy, bych Ridleymu odpustila (sice by mi udělalo radost, kdyby se jednalo o čistokrevný prequel, ale budiž). Film je téměř bezchybně zasazený do stejného vesmíru a hemží se odkazy na předchozí sérii. Některé tam sice působí trochu jako pěst na oko, ale další jsou příjemně nenápadné, že si jich Vetřelci nepoznamenaný divák ani nevšimne.

Opravdu je škoda, že děj je tak strašlivě blbý, až to tříská dveřma. Trochu mi to připomnělo některé slabší díly Battlestar Galaktiky (super podívaná, ale úplně o ničem), až na to, že tohle bylo mnohem, mnohem horší. Nezbývá nám asi tedy nic jiného, než si vzít příklad z hlavní hrdinky a začít věřit. Třeba tomu, že všechno bylo jen chybou špatného sestřihu, a že režisérská verze bude zcela jiným, lepším filmem.

I když já na zázraky moc nevěřím.

 

Hodnocení: 2/5