Arthur Hailey: Letiště

Airport (1968)

Český překlad Mariana Stříbrná (1973) 

Svižná, nepříliš náročná knížka, kterou doporučuji na dovolenou – nebo lépe před dovolenou (leteckou, samozřejmě). Kniha se čte skoro sama, příběh má spád, postavy jsou jako živé a autorova znalost prostředí je obdivuhodná. Škoda jen trochu zmršeného překladu (ten nový je možná lepší, nevím, mám antikvární verzi). I přes to, že ústředním motivem je výbuch v letadle, nezařadila bych to zcela mezi akční literaturu (ony dramatické události zabírají jen přibližně poslední čtvrtinu knihy) – největší dramata totiž probíhají na letišti samotném, mezi lidmi. Ta je těhotná, ten je nevěrný, tihle se rozvádějí, tenhle se chce zabít… však to znáte. A protože děj se odehrává před celým půlstoletím, srovnání s dnešní dobou je místy celkem úsměvné. Až vás příště budou na letišti prohánět všemi možnými skenery, zouvat vás z bot (pravidelně se stává mně) a brát vám lahve s vodou, možná si budete přát být na onom románovém letišti, kde byl cestující králem, každý si chodil do letadla a z letadla, jak ho napadlo, bezpečnostní kontroly byly téměř nulové a sem tam se vyskytl i nějaký ten černý pasažér. Na druhou stranu, taková bomba v letadle… to se asi radši zuju.

Hodnocení 5/5

 

Neil Gaiman & Yoshitaka Amano: Sandman – The Dream Hunters

(1999)

Novela ze sandmanovské série, která ovšem není komiksem (pardon, vlastně grafickým románem, abychom byli politicky korektní), a není ani přímou součástí oné slavné desetidílné ságy. I v této knížečce ale hrají ilustrace značnou roli, dokonce je tam víc barevných stran než stran s písmenky, takže oko grafického labužníka bude jistě uspokojeno. Příběh je milý, trochu pohádkový, trochu zvláštní, opírá se o japonskou mytologii a obsahuje víceméně vše, co bychom od Gaimana čekali. Takže až sem nic nového. Co je pro toto dílo jedinečné, je propojení s ilustracemi japonského malíře Yoshitaka Amany (aspoň doufám, že se to skloňuje takhle), které odívají Pána snů i celý jeho svět do hávu pro našince poměrně exotického. Celý příběh díky nim působí křehce a něžně. Ztělesňuje naše romantické představy o starém Japonsku – mnichové v klášterech, květy sakur, hedvábí a čajové obřady (jestli hledáte lolitky souložící s chobotnicemi, tak jste vedle). Český překlad zatím nevyšel, ale doufám, že se ho někdy dočkáme (a v takovém případě doufám, že ho dostane do pracek Viktor Janiš). Doporučuji na zadumané letní večery.

Hodnocení 5/5