18. 10. 2011

Craig Shaw Gardner: S alergií na magii, Příliš mnoho příšer, Dlouhá noc v Démonii

A Malady of Magicks, A Multitude of Monsters, A night in the Netherhells (1986-1987)

Český překlad Petr Caha (1996)

Máte-li chuť přečíst si oddechovou humoristickou fantasy, která není Pratchett (a ani od něj neopisuje) nebudete to mít úplně snadné. Ale pokud toužíte pouze po odpočinkovém čtení do tramvaje, po trilogii C. S. Gardnera můžete sáhnout bez obav. Vaše mozkové buňky se při čtení sice příliš namáhat nebudou, volné chvíle si ale ukrátíte rychle a zábavně.

Tři knížečky tvořící jeden navazující příběh (jednotlivé díly se ale dobře dají číst i samostatně) jsou napsány svižně a čtivě. Příběh „odsejpá“ a oplývá vcelku neokoukaným, jednoduchým a trochu absurdním humorem (který samozřejmě nemusí vyhovovat každému, zvlášť pokud jste zmlsaní páně Pratchettovým filozofickým ostrovtipem). Mám ale za to, že ani slabší povahy neurazí.

Čaroděj, který má alergii na vše magické? Mytologická zvěř zakládající vlastní odbory? Kouzelný meč, kterému se hnusí bojovat? Ano, ale hlavně… bojovné fretky! Ép, ép.

Hodnocení: 4/5

Arto Paasilinna: Prostopášný modlitební mlýnek

Rietas rukousmylly (2007)

Český překlad Markéta Hejkalová (2010)

Finský autor Arto Paasilinna je mezi českým čtenářstvem značně oblíbený a jeho knihy tu vycházejí téměř jako na běžícím páse. Od nakladatelství Hejkal se rozhodně jedná o chvályhodný počin – vždyť jen málo severských autorů se dočká českého překladu a Paasilinna určitě stojí za povšimnutí.

Bohužel, jeho nejnovější přeložený román je poněkud zklamáním. Modlitební mlýnek postrádá odlehčenost předchozích knih a autor jakoby ztrácel „šťávu“. Jsme zvyklí, že Paasilinnovy knihy jsou vtipné, trefné a lehce absurdní, kritizují to či ono, nebojí se vážných témat a vždy jsou servírované s nadhledem a seversky břitkým humorem. V tomto případě to bohužel neplatí; ačkoli děj pádí kupředu, čtení je to k uzoufání nudné a autorovy postoje ke globálním tématům (v tomto případě se dostal ke slovu například napjatý vztah Tibet-Čína) nejsou ani vtipné, ani zajímavé, a vůbec nemají šmrnc. Možná by Paasilinna udělal lépe, kdyby nehonil své postavy po celém světě a zůstal radši na pevné půdě rodné Skandinávie.

Kdo by si od tohoto autora chtěl něco přečíst, vřele doporučuji některou z jeho dřívějších knížek (mými favority jsou „Stará dáma vaří jed“ a „Vlčí léto laponského mlynáře“), které jsou osvěžující, vtipné a čtivé. Tato kniha není ani jedno.

Hodnocení: 2/5

(Jeden bod je za podařenou první kapitolu a druhý za zmínku o Česku.)