Ač tomu zpočátku máloco nasvědčovalo, letošní Parcon v Chotěboři se opravdu povedl. Sice to nejdřív vypadalo, že se proti němu všichni čerti spikli, na první pohled negativní vlivy měly ale nakonec pozitivní výsledky.

Kvůli nepříliš vhodně zvolenému termínu (konec léta, plus jen pár týdnů od Festivalu Fantazie) a upadajícímu zájmu o Parcon vůbec přijelo velmi málo účastníků – a soudíc podle Vaškových nářků také mnohem méně, než kolik očekával, takže nakonec pro něj con skončil finanční ztrátou.

Výsledkem nicméně byla nezapomenutelná komorní atmosféra, která spojená s tradičním chotěbořským komfortem vytvořila con, o jakém se fanovi může jen zdát. Nestály se fronty na bar, tousty byly rekordně rychle, toaleťák nedocházel, při přednáškách bylo možné pobavit se i s publikem, v čajovně nebo na křesílkách bylo stále místo, chodby neblokovaly davy, a tak podobně.

Ale tím nejlepším, co Parcon 2011 fandomu přinesl, bylo jednoznačně míchání staré a nové gardy fanoušků. Díky malému počtu účastníků a komornímu programu nebyli fanové rozlezlí po celé Chotěboři (jak tomu bývá na FFku), ale houfovali se v kulturáku. Taky velmi často nedorazily celé uzavřené party fanoušků (z naší islingtonské squadry nás byla tak polovina), což opět přispělo k čilé socializaci. Mně osobně se už léta nestalo, že bych se seznámila a dobře si pokecala s tolika novými fany – a k čemu jinému cony jsou?

Mladí chodili na přednášky dinosaurů, ctihodní kmeti se ukázali i na přednáškách neofanů – největší uznání si v tomhle směru získal Zdeněk Rampas, který nejen, že předal Cenu prezidenta Fandomu Vašku Pravdovi (což všichni vnímali jako velmi vstřícný krok), ale také tím, že se nezdržoval jen v hloučku dinosaurů, ale poctivě navštěvoval programy mladých a bavil se se všemi fany bez rozdílu.

Také jeho výstava ke třiceti letům Parconů byla nesmírně zajímavá a přilákala i poměrně mnoho lidí všech věkových sklupin. Sice by si na můj vkus zasloužila místo někde blíž centru dění, ale je mi jasné, že to by možná nebylo vůbec proveditelné.

Program, který musel být osekán o zahraniční hosty, byl nakonec také příjemně komorní (i když bych snesla ještě o jednu linii méně, ale co už), v jeho rámci proběhla velmi podnětná diskuse o budoucnosti Parconu (která nejspíš dostane v Interkomu více prostoru ve zvláštním článku) a Akademie SFFH (ta se nesla v duchu „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“) – bohužel jsme se dozvěděli, že s organizováním Akademie praštili Martin Šust a Richard Podaný, utlučeni neutuchající a mnohdy nespravedlivou kritikou na těch internetech.

I další program byl dost podle mého gusta a nedalo se mu nic vytknout – vědeckotechnické přednášky, soutěže a promítání seriálů, besedy s autory a podobně – člověk si to mohl namíchat tak, že se mu příjemně střídalo naučné se zábavným. Nepamatuju se, že bych poslední dobou navštívila na nějakém conu tolik kvalitního programu.

Za zvláštní zmínku stojí Draky a její talkshow UFOlněte se, prosím, která se aktivně snažila postavit most mezi dinosaury a mladými fany. Povedlo se jí to nakonec jenom částečně, protože oba hosté z řad dinosaurů nedorazili, nicméně Zdeněk Rampas za jednoho z nich bravurně zaskočil a vyprávěl nám, co jsme mladší než Parcony, jak to tenkrát vypadalo. Draky si klade za cíl spojovat jednotlivé skupinky fanů tím, že se všemi najde společnou řeč a ukáže ostatním, čím jsou její hosté zajímaví. A zatím se jí to skvěle daří.

Samotný KD Junior je prostě nejlepší místo na cony, které jsem kdy viděla (snad kromě hotelu Avanti, blahé paměti). Má centrální setkávací místo v podobě baru a přednáškové místnosti jsou pěkně vedle sebe, prokládané odpočinkovými místy. Ve škole prostě takovéhle atmosféry není možné dosáhnout.

Ještě jednu poznámku si neodpustím – strašně se mi líbilo, že tam nebyl nikdo v kostýmech. Neptejte se mě proč, ale tak nějak to opět přispělo k „jiné“, komorní a klidné atmosféře.

Na závěr si položme otázku – odehraje se ještě někdy nějaký takový Parcon? Ten příští to rozhodně nebude, ten se rozplyne v komerční monstr-akci Comics Salón, a na přespříští zatím nikdo nekandiduje. Jak tohle dopadne? Opravdu půjde Parcon pod kytky? Nezbývá, než doufat, že ne, a něco pro to také udělat.

Ovšem pokud by Parcon skutečně zemřel, tak tohle byl neobyčejně důstojný pohřeb.

Lenka “Cellindra” Weingartová

psáno pro Interkom