Krátká instruktáž k neprofesionálnímu ochutnávání vín

Už se vám to asi stalo; seděli jste v restauraci s partičkou kamarádů a nějak jste něměli chuť na pivo. Takže jste si objednali víno. Ale ouha – číšník přiklusal s ručníkem přes ruku, vypadá profesionálně a táže se, kdo bude ochutnávat. Kolem stolu nastane mlčení. Nikdo se nechce ztrapnit. Dovolila jsem si sepsat krátký postup pro neprofesionální pijáky vína, kterak ochutnat, udělat si názor a neshodit se před personálem restaurace.

Dnes už snad v každé hospodě, kde nabízejí celé lahve, dávají napřed ochutnat. Platí nepsané pravidlo, že kdo víno vybral (pro číšníka objednal), taky ho bude degustovat. Někdy se v celé partě nenajde nikdo, kdo by do toho dobrovolně šel, ale není to tak hrozné, věřte mi. Držte se jednoho: Nehrajte si na něco, čím nejste. Číšník to pozná a ztrapníte se. Postupujte podle toho, co o víně víte – tedy jestli vám chutná, nebo ne.

Do skleničky postavené před ochutnávajícího bude nalito malé množství vína, přibližně jeden lok. Nepokoušejte se prohlížet víno proti světlu. V omezeném, nebo dokonce umělém světle toho mnoho neuvidíte (v přirozeném světle by to snad mělo smysl, ale tak pro odborníka) a zbytečně prodloužíte svoje utrpení. Pro vás je důležitá vůně a chuť.

Bojíte-li se, že víno při charakteristickém kroužení sklenicí nervozitou vylijete, klidně si skleničku přidržujte na stole – není to žádné faux pax. Pak sklenici pozvedněte a pořádně do ní zabořte nos – žádné opatrné očmuchávání – a pořádně se nadechněte. Pokud neucítíte nic divného (hnilobu, plesnivinu, myšinu), na jeden lok skleničku vyprázdněte. Nebojte se srkat, to se smí, dokonce to má funkci – se vzduchem se vůně a chuť vína v puse víc rozvine. Pokud opět neucíte nic divného (bublinky kde být nemají, korek, ocet…), je víno v pořádku. Stačí se na číšníka usmát a říct něco ve stylu: “Zdá se mi v pořádku, chutná mi.” Tímto upřímným prohlášením si someliéra získáte spíš než machrováním s kyselinkou, stopami čokolády a barykem. Daleko ochotněji vám pak poradí s dalším výběrem a neebude se na vás dívat svrchu. I on tak začínal.

Horší je, když se vám na víně něco nezdá. Tonete v nejistotě, zda jste si náhodou nevybrali nějakou extra odrůdu, která takhle chutnat má a kritikou nesklidíte posměch jako Rimmer s Gazpachem. Jenže je to lepší, než s kamarády vypít zkaženou lahev. Pamatujte, že přibližně 5% lahví je vadných – na vině je špatný korek, skladování, smítko v lahvi. Šance, že vám taková lahev v restauraci přistane na stole, tedy není zanedbatelná. V tomto případě sdělte číšníkovi, že se vám něco nezdá, klidně použijte slova: “Zdá se mi v nepořádku.” On si přinese vlastní skleničku a většinou vám váš závěr potvrdí. V horším případě byste měli dostat přednášku o podílu kyselinek v ročníku 2007… Vracet víno proto, že vám nechutná, je masňácké. Však se časem vpijete, jako Karel IV. Pokud číšníkovi nedůvěřujete, můžete dát ochutnat i kamarádovi. Shodnete-li se oba, že je víno divné, vrácení by mělo být samozřejmostí. Číšník přinese novou lahev a kolotoč začne nanovo.

Pokud tuhle proceduru nemáte rádi, můžete si samozřejmě nechat ochutnat víno someliérem. Ale pokud odhodíte stud, je ochutnávání vína docela zábava (a daj se na to balit kočky/kocouři). Přeji příjemný zážitek.